Nurágy

Každý, kdo navštíví středomořský ostrov Sardinii a setká se s jeho pravěkými památkami, stojí v úžasu před nurágy. Jsou to konické kamenné věže, které nám středoevropanům připomínají věže středověkých tvrzí. Tyto stavby však začali budovat Sardinci již v době bronzové v 17. stol př. n. l. a skončili až v době římské ve 3. století př. n. l. Celá kultura dostala jméno právě podle svého nejmarkantnějšího znaku - kultura nurágů. Podobné stavby se řídce vyskytují i na jiných místech v Evropě. Na Sardinii je ale jejich počet přímo neuvěřitelný. Za téměř 1 500 let trvání kultury vzniklo na ostrově kolem 6 500 nuragů.

Nevynořily se z temnot věků nenadále. Jejich vývoj i architektura je podrobně prozkoumána. V počátečním období (17. - 18. stol. př. n. l.) vznikaly tzv. protonuragy. Jsou to stavby, které se v důležitých ukazatelích liší od klasických nurágů. Půdorys je nepravidelný. Uvnitř není velký okrouhlý prostor, typický pro nurágy, ale najdeme zde jednu nebo více chodbiček a ojedinělé malé komory, kryté nepravou klenbou. Dosahují výšek do 10 m. V těchto stavbách, pro něž je charakteristické pozoruhodné množství zdiva, byly využitelné jen malé, těsné části. Platforma na horní terase potom byla funkční a tento obytný prostor byl zastřešen dřevěnou střechou. Doposud bylo nalezeno kolem 300 protonurágů.

Tyto stavby často připomínají podobné pravěké stavby jiných kultur. Na Sardinii však jejich tvůrci šli dál. Opustili neforemné hromady a počali tvořit elegantní díla s velkým důrazem na symetrii.

Od 16. stol. př. n. l. se objevují vyspělejší stavby nazývané podle analogie s egejskými stavbami "tholos nuragy". Podle posledního odhadu jich bylo kolem 6 500. Velká část byla zničena nebo poškozena zejména v posledních 150 letech. Zhoubné byly zejména dvě příčiny: Zákon "ohrazování" v polovině 19. stol., kdy bylo nařízeno budovat oplocení pozemků a dále rozvoj silniční sítě. V obou případech posloužily pravěké stavby jako zdroj stavebního materiálu. Do současné doby se jich přesto zachovaly stovky.

Nurág je v nejjednodušší podobě věž tvaru komolého kužele, postavená z velkých bloků bez použití malty, tj. nasucho. Dosahují výšky až 20 m. Řádkování zdiva je více či méně pravidelné. Kameny jsou často opracované. Zejména v horní části věže jsou kameny pečlivě opracovány. Perfektní zaklínování elementů přispívalo k vysoké stabilitě. Cimbuří věží bylo osazeno konzolami nesoucími přečnívající parapet. Povrch byl zřejmě pokryt vrstvou hlíny aby nebylo možné spárami vylézt po zdi. Původní podobu nurágů známe díky dochovaným kamenným modelům.

Vnitřní prostory jsou rozměrnější než u protonurágů. Nachází se zde jedna nebo více prostor krytých nepravou klenbou. Stavba má vnější a vnitřní líc z větších kamenů a vnitřek je vyplněn menšími kameny. Vstup do věže je téměř vždy v úrovni země, jen výjimečně je vyvýšen. Většinou je orientován k jihu. Nebyly nalezeny stopy po dveřích, které byly pravděpodobně dřevěné, i když se připouští i možnost kamenných. Vchod vedl kratší chodbičkou do přízemní prostory. Z chodbičky odbočovalo zpravidla vlevo schodiště v síle zdi, které spirálovitě vedlo na terasu nebo do horních místností. U mnoha nurágů nezačínají schody v chodbičce, ale až ve vnitřní prostoře a vedou potom nikoli přímo od podlahy nahoru ale začínají až ve výšce několika metrů.

Postupně se stavba nurágů komplikovala a vznikají tzv. nurágové komplexy s pozoruhodným půdorysem. Nevznikaly většinou najednou ale postupnými přístavbami. Nurágy byly někdy osamocené, někdy součástí vesnic. Jindy zase byl nurag kus za vesnicí. Právě na odkrytých půdorysech vesnic je patrné jak měli staří architekti oblíben tvar kruhu.

Nurágy nepokrývají ostrov rovnoměrně. V místech, kde je málo stavebního materiálu se nevyskytují. Bylo prostě zbytečné dopravovat kámen na stavbu, když je většina ostrova pokryta spoustou přirozených hromad kamení, přímo vybízejících ke stavbě. Ještě dnes, když projíždíte sardinskou krajinou míjíte mnoho kamenných kup, které připomínají nuragy. Možná se pravěcí stavitelé inspirovali právě touto přírodní scenérií. Co je však pozoruhodné, nuragy se vyskytují převážně dále od pobřeží. Na vlastním břehu je nenaleznete. Ostatně celá historie ostrova je orientována do vnitrozemí. Obyvatelé se nezabývali, snad jako jediný středomořský národ, mořeplavbou. Tradicí Sardiňanů je chov ovcí a koz v divokých horách, které Kartaginci i Římané shodně nazývali Barbagií. Po celou historii ostrova to byla země nespoutaných lidí, kteří odporovali všem oficiálním vládcům. Tato tradice se udržela až do 20. století. Je to určitý výraz kontinuity nuragové kultury, která šla také svou vlastní cestou.

Mezi nejznámější nuragy patří Santu Antine a nurag Majori.

Santu Antine

Archeologické naleziště Údolí nuragů a samotný Santu Antine leží na území Torrabla nedaleko Sassari, kde se nacházejí mnohé archeologické památky, důkazy života prastarých civilizací - nuragy, obří hroby a další monumenty.

Okolo nuragu samotného vznikla vesnice, jejíž část je nyní vykopána a převážně sestávala z okrouhlých budov. Za vlády Římanů byly budovy přímočaré a jako pojidla se používal beton. Santu Antine je jedno z největších archeologických nalezišť na Sardinii a také se jedná o nejzachovalejší komplex. Jeho půdorys je trojhranný a na okraji stály věže spojené zdmi, které bránily centrální věž. Stavba ochranných zdí pravděpodobně proběhla až po dokončení centrální věže.

Ve 30. letech byla při vykopávkách odkryta spodní část centrální věže a v 60. letech zase vesnice. Také byly provedeny rozsáhlé rekonstrukční práce.

Hlavní vchod míří na jih a je známý jako strážní post. Poté se návštěvníci dostanou na nádvoří vedoucí z východu na západ. Před vstupem do centrální věže, napravo a nalevo, je šest otvorů, vedoucí ke dvěma laterálním věžím, přízemním chodbám a do chodby prvního patra obranné věže. Na nádvoří je také studna - zásobárna vody pro celý komplex. Střední věž se původně skládala ze 3 místností nad sebou. Obranné věže byly dvoupatrové s ochozy.

První a druhé patro centrální věže, stejně jako přízemní patro a velká část obranných zdí je nedotčena. Z původních obranných věží zůstala jen 1/3.

Centrální věž měla původně výšku 25 m, nyní pouze 17,5 m a vnitřní průměr 15,50 m. Věž je postavená z vulkanického kamene. Pro spodní řady byly použity velké a nestejnoměrné kameny, zatímco pro horní - menší, čtvercové bloky umístěné horizontálně. Nalevo od vstupu je točité schodiště vedoucí do horních místností a původně obsahovalo 7 otvorů, později zakrytých stavbou obranné věže. Hlavní místnost o rozměrech 5.25 x 7.93 byly zakryta tzv. tholosem (lomeným klenutím). Z místnosti vedou tři východy kudy je možno se dostat na kruhové schodiště vedoucí do místnosti v prvním patře. Kulatá místnost, také zakrytá tholosem má okolo zdí "lavičku". Schodiště dále vede do místnosti ve druhém patře, nyní odkryté. Odsud se nabízí krásný výhled na celou oblast Údolí nuragů jehož znaky jsou vyhaslé vulkány.

Otvor na levém konci nádvoří vede k západní věži. Tato, stejně jako ostatní věže, je kruhového tvaru a postavená z jednotlivých místností zakrytých tholosem. Podél jihozápadní věže je pravidelná řada otvorů, které sloužily pro přívod vzduchu a světla. Z věže je možno se dostat do chodby vedoucí ze západní strany do severní věže. Napravo chodby je další otvor vedoucí na nádvoří. Dá se říct, že do obranných věží se bylo možno dostat přímo nebo přes nádvoří.

Severně od nuragu stojí románský kostel Nostra Signora di Cabu Abbas z 12. století.

Nurag Majori

Patří mezi nejzachovalejší nuragy v oblasti Tempio a neustále zde probíhají další archeologické výzkumy. Leží na žulovém podloží jehož okolí pokrývají převážně korkové duby. Podloží se skládá z divoce rostoucích keřů.

Nurag stojí ve speciální pozici, dá se z něj dohlídnout na další nuragy v Tempio - Lu Poluc, Budas, Izzana, Naracheddu, Naraconi, Monti di Deu, Agnu e Bonvicinu. Tvar nuragu je subcirkulární a je postaven z velkých kamenů. Vstup míří na jihovýchod, aby bylo možno stavbu lépe bránit a také lépe využít slunečního svitu. Má prvky obou druhů nuragů - chodbových tak i tholos. Nuragem prochází chodba odkud se lze také dostat do bočních místností vejcovitého tvaru. Dále je nádvoří se schody vedoucími do horní části nuragu. Zde bylo i pravděpodobně silo pro skladování potravin.