Korsičtina

Korsičtina je románský jazyk, který je společně s francouzštinou oficiálním jazykem Korsiky. Základy tohoto jazyka pocházejí z latiny a proto je velmi blízká italštině, nejblíže má k toskánskému dialektu. Kromě Korsiky se používá i na severu Sardinie v několika místních dialektech (viz níže).

V rámci korsičtiny existují dva hlavní dialekty:

• tzv. Supranacciu - užívaný zejména v okolí měst Bastia a Corte a všeobecně na celé severní části ostrova (proto se jí také říká severní korsičtina)
• tzv. Suttanacciu - užívaný zejména v okolí měst Sartene a Porto-Vecchio a všeobecně na jihu ostrova (také jižní korsičtina)

Vedle těchto dvou existuje ještě dialekt užívaný v Ajacciu, který je považován za přechodnou formu obou těchto hlavních dialektů. Odlišné jsou také dialekty v okolí Calvi a Bonifacia, které mají blízko k janovskému dialektu, zvaného ligurština (dle italské oblasti Ligurie, táhnoucí se podél pobřeží od francouzských hranic po oblast kolem La Spezia, kde sousedí s Toskánskem).

Dialekty korsičtiny na Sardinii:

• Maddaleninu - dialekt užívaný na souostroví La Maddalena (nejblíže ke Korsice), který se sem dostal společně s korsickými rybáři a ovčáky, kteří ostrovy v 17.-18. stol. osídlili
• Gallurština - dialekt užívaný v nejsevernější části Sardinie (region Gallura)
• Sassarština - dialekt užívaný v severozápadní části Sardinie, v okolí města Sassari

Na korsičtinu během jejího vývoje působily jazyky národů, které ostrov v průběhu věků okupovaly - nejprve italské dialekty toskánců (828-1077), pisánců (1077-1282) a janovanů (1282-1768) a poté samotná francouzština (od 1768).

Po příchodu Francouzů začal počet uživatelů tohoto jazyka klesat. Zatímco v roce 1980 ještě alespoň částečně používalo korsičtinu alespoň 70% Korsičanů, v roce 1990 už to bylo pouze 50% a pouhých 10% ho užívalo jako svůj první jazyk. Počet uživatelů i nadále klesá a teprve v budoucnu se uvidí, zda budou něco platné snahy o udržení korsičtiny (zavedení určitého počtu hodin korsičtiny na základních školách (tři hodiny v roce 2000), jako dobrovolného předmětu na středních školách, je nezbytný pro přijetí na Univerzitu Pascala Paoliho v Corte).

Korsická literatura

Korsičtina je psaným jazykem pouze cca jedno století. Na ústní lidové historky (fola) navázala italsky a posléze francouzsky psaná literatura. Mezi nejznámější korsické spisovatele patří Angelo Rinaldi a Marie Susini - jedno z jejích děl - Les Yeux Fermés bylo dokonce přeloženo do angličtiny (With Eyes Closed). Známí jsou také současní autoři detektivních románů - Elisabeth Milleliri (např. Caveau de Famille, 1993; Comme un Chien, 1995) a Archange Morelli (např. La Maison Ardente, 1997).

Korsičtina jako jazyk byla poprvé použita v roce 1817 v díle toskánského spisovatele Viale Salvatora Dionomacchia - objevilo se v něm několik řádků básně "U serinatu di Scappinu" napsané v korsičtině.

Za opravdový počátek psané korsičtiny však lze považovat až vznik novin "A tramuntana" v roce 1896. Prvním románem v korsičtině se stal v roce 1930 "Pesciu Anguilla" Sebastiana Dalzeta.

Větší množství korsicky psané literatury přineslo až období 70. A 80. let. K současným autorům se řadí např. Marcu Biancarelli nebo Ghjuvan-Maria Comiti.