Neptunovy jeskyně
Leží na okraji útesu Capo Caccia a každoročně lákají k návštěvě více než 150 000 návštěvníků z celého světa. Vyobrazují nádherné geologické formace a křišťálově čistou vodu vnitřního jezera. Neméně důležitá je také historie jeskyní. Celý komplex o délce více než 2 500 m obsahuje malé výklenky, průchody, malá a čistá jezírka stejně jako úzké či široké tunely. Geologicky se jeskyně skládá z vápence a vznikla v době před 135 - 65 mil. let.
Prohlídková trasa má délku 200 m a vine se okolo břehu slaného jezera s výjimečně čistou vodou a poté stoupá do vyšší části, která doslova přetéká geologickými formacemi.
Zhruba před 125 000 lety byla hladina moře o 4 metry výše a zůstalo tak po dlouhou dobu. O tomto svědčí tmavá čára táhnoucí se okolo jezera. I přes tisíce let stáří je stále viditelná. Bohužel z venkovní strany byly veškeré stopy smazány působením zubu času. Abyste si udělali lepší obrázek o stáří jeskyní, tak vzrostlé krápníky zde stály už v době, kdy v Egyptě vyrůstaly pyramidy či se stavělo Koloseum v Římě.
Přístupové schody - Escala del Cabirol byly vytesány do skály v roce 1954 a tak se mohli návštěvníci dostat k jeskyním po souši. Nedlouho poté byly jeskyně osvětleny a otevřeny pro veřejnost. O 150 let dříve byl přístup do jeskyní omezen na přístup z moře a pouze v letních měsících. První zmínka o Neptunových jeskyních se objevuje v 18. století a od té doby se o kráse jeskyní dočteme v nejedné básni či knize. Počátkem 19. století začal rostoucí věhlas lákat víc a víc návštěvníků, včetně několik princezen a králů. Charles Albem Savojský jeskyni navštívil celkem 3x. Nejdříve jako Princ Carignanský v roce 1829 a poté jako Král Sardinie v letech 1841 a 1843.
Slané jezero, které návštěvníci spatří nejdříve - Lamarmora - zabírá velkou část přední jeskyně. Na okolních stěnách lze vidět malé zelené plošky - řasy a mech, který zde začal růst díky umělému osvětlení a návštěvníkům. Jezero samotné je cca 100 m dlouhé a považuje se za největší jeskynní slané jezero v Evropě. S mořem je spojeno podzemním sifonem. Průzračnost vody je způsobena vysokým obsahem vápníku. V případě rozbouřeného moře se do jeskyně otvorem valí velké vlny a vše naplňuje neskutečný rachot bouřících vln. Bohužel v tomto případě není možno jeskyni navštívit či zůstat uvnitř a tak návštěvníci nikdy nemohou zažít tuto jedinečnou chvíli. Jezero je možno překročit malou lodí. Před rokem 1954 to byla jediná přístupová cesta do jeskyní. V počáteční, nejhlubší části, má jezero hloubku 8 - 9 m. Mezi nejkrásnější místa jezera patří Palácová kolonáda a písečný břeh. Okolí a vody jezera nejsou vůbec mrtvé. Najdete zde raky, hvězdice apod. Dříve byste se zde setkali i s tuleni, ale ti se už "odstěhovali" na klidnější místo.
Ve středu vstupní haly, směrem k břehům jezera, stojí Acquasantiera neboli Svaté nábřeží, masivní dvoumetrový stalagmit, nesčetněkrát opěvovaný básníky, spisovateli či geology. Výsledkem neustálé kapání vody, vytvořila se v horní části malá prohlubeň, kde se sbírá malé množství sladké vody, pravděpodobně jediný zdroj v celé oblasti pro ptactvo hnízdící na okraji jeskyně.
Prohlídka jeskyně začíná schodištěm na levé straně vstupní haly, kde končí přirozené osvětlení a temnota, která zde převládala po mnoho staletí, jen nerada odhaluje krásy jeskyně.
Po krátkém sestupu přicházíme do Sala delle Rovine neboli Jeskyně ruin s obrovskými stalaktity, které jsou stále maličko osvětlené venkovním světlem a tak mají okolní stěny namodralou barvu. Sestup pokračuje k jezeru Lamarmora, které je v tomto místě vcelku mělké. Zde je vidět, jak je voda skutečně čistá a průhledná.
Od jezera pokračujeme do Reggia neboli Paláce, kde Matka příroda vytvořila neskutečné formace a scény v jeskyni. Napravo, ve středu jezera a ozařovány odlesky čisté vody stojí obrovské, 9m sloupy dotýkající se stropu jeskyně, skoro jako by ji nadzvedávaly. Hned za nimi je 18 m prasklina - nejvyšší místo v jeskyni přístupné turistům. Na závěr scenérii dokresluje velká zeď táhnoucí se na konci jezera. Tato návštěvníkům připomíná píšťaly varhan. Jedná se o typickou stalagmitovou formaci nazvanou Albero di Natale neboli Vánoční stromeček (stojí v nejvzdálenější části). Zde končí jezero Lamarmora a zvláště při odlivu je možno vidět malou pláž. Jmenuje se Spiaggia dei Ciottolini neboli Oblázková pláž. Dnes už však oblázky nejsou, všechny byly odplaveny bouřícím mořem.
Stezka stoupá z Paláce do horního patra odkud je krásný výhled na právě prošlou trasu. Dalším místem je Sala Smith neboli Smithova jeskyně, pojmenovaná po anglickém průzkumníkovi z 19. století. Smithova jeskyně není samostatnou jeskyní, ale pokračováním Velké jeskyně.
Ve středu stojí Grande Organo neboli Velké varhany, masivní sloup ve tvaru varhan. Je vysoký 11 m, široký 12 m a hluboký 4 m. Jedná se o největší formaci v Neptunových jeskyních. Hned za ním je Cupola neboli Dóm, zvláštní stalagmitová formace s perfektně hladkými stěnami spojenými sloupy do střechy a tím připomíná dóm katedrály.
Nedaleko leží malá jezírka, nyní už vyschlá, ale kdysi dávno naplněná kapající vodou. Nedaleko od Dómu je další jeskyně, tato však není otevřena pro turisty. Okolo jsou malé sloupky - Sala delle Trine e dei Merletti neboli Krajková jeskyně. Zde se výhled opět otevírá a jsou odsud viditelné Velké varhany. Stezka končí na Tribuna della Musica neboli Hudební plošině, přírodním balkonu s výhledem na Palác a jezero. Zde prohlídka končí a návštěvníci se stejnou cestou vracejí zpátky.