Castelsardo a jeho pamětihodnosti

Castelsardo (sardsky: Casteddu Sardu, sassarsky: Caltheddu Saldhu) je městečko na severozápadním pobřeží ostrova, ve východní části Asinarského zálivu. Historické centrum města je umístěné na skále vyčnívající do Středozemního moře, se zbytky městských hradeb a hradem z 12. století.

Počet obyvatel: 5846 (2009)
Rozloha: 45,5 km2, hustota 128,5 obyv/km

Výška nejvyššího bodu - hrad - 114 m

Název města

Obraná pevnost janovanů zde byla založena v 12. Století a město, které pod ním vzniklo se jmenovalo podle hradu a jejich majitelů - CASTEL GENOESE (Janovský hrad).

V roce 1448 padlo město do rukou Španělům - CASTEL ARAGONESE (Aragonský hrad)

1767 - za vlády savojské dynastie CASTEL SARDO (Sardský hrad) - v té době již neměl obrannou funkci.

Historie

Osídlení v okolí Castelsarda je doloženo již v době před nuraghskou civilizací i během ní (v okolí domus de janas - slon, Nuraghe Su Tesoru). Římskou přítomnost zase dokazují i některé okolní názvy (Cala Augustina - nyní Baia Ostina).

První opevněné město vzniklo na vrcholu kopce v letech 1101-02, vytvořeno janovskou rodinou Doriů. To bylo spojeno i se vznikem nedalekého kláštera Nostra Signora di Tergu - jeho vznik je připisován Marianu I. - vládci Judikátu torreského (judikáty Cagliari, Oristano, Porto Torres, Olbia) a vlastnili ho benediktíni z Monte Cassina.

Za vlády Doriů místo získalo na významu.

Brancaleone Doria si vzal za manželku Eleanoru d´Arborea (1347-1404, sardská Johanka z Arku) - jedna z nejvýznamnějších postav historie Sardinie - stala se v roce 1383 guidicessou z Arborei - bojovala za zachování nezávislosti judikátu Arborea (proti Aragoncům, kteří si dělali na ostrov nárok - Eleanor se podařilo sjednotit sardské síly i z ostatních judikátů a uzavřít tak se Španěly výhodné příměří - vše vydrželo ještě generaci po její smrti), 1392 vydala Carta de Logu - pokrokový zákoník vycházející z římského práva, který řešil závažné otázky týkající se vlastnictví půdy, zaručoval řadu práv ženám (zákoník pak platil na Sardinii až do roku 1871). Zajímala se o ornitologii a jako první uzákonila ochranu některých ptáků - jeden z druhů ostříže byl pojmenován po ní (Falco eleonorae - česky ostříž jižní). Eleanora zemřela na mor v roce 1404.

V polovině 15. století se Castelsardo dostalo pod nadvládu Španělů, kteří ovládali Sardinii až do začátku 18. století, kdy ji ztratili po vnitřních problémech (Válka o španělské dědictví - po vymření španělských Habsburků). V roce 1714 Španělsko ztratilo Sardinské království ve prospěch rakouské monarchie, která zas území roku 1720 vyměnila se savojským vévodou za Sicilské království,

Pamětihodnosti

Hrad (Castello di Doria) - hrad vznikl na místě původního opevněného vesnice, která vznikla v roce 1101. Založen janovským rodem Doriů - odtud jeho jméno.
Místo bylo strategicky důležité pro kontrolu obchodu a námořních cest v Golfo Dell Asinara.
Hrad byl obklopen hradbami a původně měl jen jeden vchod - od města na jih. Později byl vytvořen i druhý vstup vybouráním v hradbách na sever k moři.
Hrad je zrekonstruovaný a přístupný pro veřejnost, je z něj krásný výhled 360 st. a za pěkného počasí je údajně vidět až na Korsiku a ostrov Asinara, Galluru, Mt. Limbara.
Dnes zde má sídlo Muzeum košíkářství - jsou zde vystaveny zejména díla místního umění košíkářství a jiných místních řemesel.

Katedrála San Antonio Abate (svatého Antonína Velikého) - postavena v 16. století v pozdněgotickém stylu, několikrát přestavována, dnešní vzhled je výsledkem rekonstrukcí v letech 1597 a 1727. Jde o jednolodní chrám s postranními kaplemi. Transept má křížovou klenbu. Malá kaple Panny Marie Montserratské má oktagonální kupoli.
Hlavnímu oltáři vévodí Madonna con gli Angeli (Madonna s anděli) obraz neznámého umělce - Mistra Castelsardského - další jeho díla jsou v kryptách pod kostelem.
Za kostelem se nachází opevnění z doby španělské nadvlády.
Ke kostelu patří čtyřboká aragonská zvonice s barevnou kupolí.
Kostel je tzv. konkatedrálou - tj. katedrálou, která sdílí sídlo biskupa diecéze Tempio-Ampurias. Sídlem biskupa se stal v roce 1503.

Kostel Santa Maria delle Grazie - z 16. stol., nemá čelní vchod - jen boční. Uvnitř se nachází Lu Cristu Nieddu (Černý Kristus) - krucifix ze 13. stol., jeden z nejstarších na Sardinii, název - jalovcové dřevo, ze kterého je, během času změnilo barvu. To bylo považováno za zázrak a kříž byl vždycky vynášen v procesích v případech, kdy město postihla nějaká katastrofa.

La Torre di Frigiano - obranná věž postavená za nadvlády Španělů v 2. polovině 16. století. Měla chránit před nájezdy pirátů a Arabů. Za Piemonťanů přestala být udržována, protože již její obranná hodnota klesla. Opravená ve 20. stol.

V Castelsardu je mnoho obchodů a obchůdků s nabídkou suvenýrů (ruční práce): bronzové sošky, výrobky z korku, šperky z korálu, porcelán, keramika, košíčky z palmových listů a další.

Dalším důležitým odvětvím místní ekonomiky je zemědělství a rybolov, zejména lov humrů, které místní připravují podle starých rybářských receptů.

Každý rok 2. srpna zde probíhají tradiční slavnosti ke svátku Madonna degli Angeli (procesí, představení, hry, hudba a recitace).

Velmi působivý je také průvod na začátku Velikonoc, kdy jsou zhasnuta všechna pouliční světla a ulice jsou osvětleny pouze nesenými pochodněmi - jedná se o vůbec nejzajímavější velikonoční procesí na Sardinii.

Zajímavostí v okolí města

Skála Roccia dell'elefante

Trachytová skála stojící u silnice č. 134. Trachyt je výlevná magmatická hornina světlé barvy, obsahující živec a v menší míře křemen, vyskytuje se ve vulkanických oblastech - u nás ojediněle v Podkrušnohoří. Díky erozi dostala tvar, který připomíná z některého pohledu slona - odtud její název. Patří mezi symboly Sardinie.

Přitahovala pozornost lidí již v dávných dobách, o čemž svědčí 2 domus de janas (vytvořené v různých obdobích a v různé výšce (3200-2500př. n. l.). V hrobce č. 2 se nachází rytina býčích rohů.

Nuraghe Paddagiu

Jeden z nejlépe zachovaných nuraghů v okolí Castelsarda, někdy bývá nazýván Su Tesoru - ale jde o záměnu - to je jiný nuragh cca 2 km severozápadně od něj.

Paddagiu znamená "kupka sena". Šlo o nuragh s 1 centrální věží a dvěma bočními věžemi na východ a západ. Vidět je pouze centrální věž. Byla zde nalezena keramika z období nuraghů, nalezeny byly taky stopy z doby římské.

Nuraghe Li Colti

Nedaleko n. Paddagiu, nuragh má stejnou strukturu (1+2věžě), ale je v horším stavu, také zde byly nalezeny stopy po aktivitách z římského období. Kousek od něj na severozápad leží Nuraghe Tinteri - v terénu téměř nepatrný.

Monte Ossoni

Na návrší se nachází opevnění z doby ještě před nuraghskou civilizací - z eneolitu (doba měděná) - je zde dochovaná 60 m dlouhá zeď, která chránila vesnici ze strany, odkud nebyla chráněna útesem.