Alghero

Algheru se přezdívá "Malá Barcelona" - it. Barcelonetta. Ptáte se proč? Město má katalánský vzhled, mluví se zde katalánsky a pravá Barcelona je přes Středozemní moře vzdálena pouhých 300 km. Alghero dominuje 80 km dlouhé "korálové riviéře" ("Riviera del Corallo"; nazývaná podle zde žijícího červeného korálu), která se táhne od mysu Capo Caccia po pláž Poglina.

Co se historie týká, celá oblast okolí Alghera byla obývaná již v období přednuragské civilizace, ale také v období nuragů (1 500 - 500 před Kr.). Pozůstatkem jsou "domus de janas" tzv. domy víl, což byla pohřebiště, která se dnes nazývají "Anghelu Ruju" a která byla zbudovaná kulturou San Michele. Významná nuragská osada "Palmavera" se nachází jen pár km od Alghera u města Fertilia. Je zde doložena i přítomnost Římanů (3. století před Kr.) u Porto Conte. Judikáty, které se na Sardinii utvořily na konci prvního tisíciletí, se bránily nájezdům pirátů pouze stěží, a tak se spojily jak obchodně, tak vojensky s italskými námořními republikami Pisou a Janovem.

A kdy město Alghero vzniklo jako takové? Nejsymboličtějším datem je rok 1102, v tomto roce bylo město vybudováno na základech staré osady a bylo rovněž opevněno. O založení města se zasloužila bohatá rodina z Janova, Doriové. Ve 12. století totiž Janov ovládal značnou část ostrova, zatímco zbytek ostrova byl v rukách další významné italské námořní republiky - Pisy. Důkazem přítomnosti ligurských Doriů je např. ostrov San Pietro, kde se dodnes hovoří ligurským dialektem.

Zůstává otázka, proč se v Algheru mluví katalánsky, když bylo založeno Janovany. Jelikož dal papež Bonifác VII. Sardinii v léno Aragonské dynastii, tato si započala ostrov nárokovat. Roku 1354 město dobyl král Pedro IV. Aragonský, poté následovalo cílené osídlování Alghera koloniemi Aragonců a Katalánců. Dobytí Alghera se táhlo více než 30 let, jelikož první katalánsko-aragonská invaze započala již v roce 1323, a to jako poslední sardinské město. Od té doby až dodnes se v Algheru mluví téměř čistou katalánštinou. Tento bilingvismus se projevuje např. ve jménech ulic, které jsou psané jak katalánsky, tak italsky. Katalánsky se Alghero řekne L'Alguér (původně Doriové Alghero pojmenovali La Ligera), což pochází od mořské řasy "alga marina" ("algae"), která se ve vodách u Alghera hojně vyskytuje. Alghero získalo statut města již v roce 1501. Roku 1541 přijel do města císař Svaté říše římské a král španělský Karel V. a zahájil odtud tažení proti severoafrickým pirátům. Pod nadvládu savojské rodiny město přešlo až v roce 1720. Hradby města byly v 19. století z části zbourány a během 2. světové války město utrpělo bombardováním.

Dnes v Algheru žije cca 40 tisíc stálých obyvatel. Hlavní ekonomický příjem pro město plyne z turistiky. Infrastruktura Alghera je dostatečná: město disponuje největším turistickým přístavem na Sardinii, mezinárodním letištěm, kam od roku 2007 v letní sezóně a při zvláštních příležitostech přilétají i přímé charterové lety z Prahy, a železnicí. Alghero má vlastní prosperující rybářský přístav, je tedy ekonomicky nezávislé na letním přílivu turistů. Při největším rozkvětu turistiky po 2. světové válce právě sem začali přijíždět zahraniční turisté. A měli k tomu důvod: mohli obdivovat krásné zachovalé historické centrum plné různých obchůdků, restaurací, barů a zábavních klubů. Alghero má dostatečnou kapacitu hotelů, turisté zde najdou široké kulturní vyžití a pestrou škálu služeb.

Zmiňovaný historický střed města je obklopen středověkým opevněním, jehož část směřující do moře se velmi dobře zachovala. Rovněž zůstaly věže opevnění: u přístavu nejdříve návštěvníci spatří věž Bastione (Torre della Maddalena). O této věži se traduje pověst, že Garibaldi právě odtud vyvezl obyvatelstvo ohrožené nakažením cholerou na širé moře, proto se věži také často říká Garibaldiho. Další věže opevnění jsou Torre San Erasmo, Torrette della Campana, Torre S. Giacomo (na korzu Lungomare Marco Polo). Největší věž je Torre Sperone (nebo Torre Sulis), kterou nechal postavit císař Karel V. v 15. století. Věž Sulis má své jméno podle cagliarského revolucionáře Vincenza Sulise, který zde byl vězněn 20 let od roku 1799. Další věže jsou Torre della Polveriera a Torre Sant'Elmo. Před hradbami města se rozkládá veřejný park Giardino Pubblico, odkud se dá projít branou Torre di Porta Terra (nazývaná také: Židovská věž; nebo Torre del Portal, Porta Reyal) do centra města. Nyní se v Porta Terra nachází informační kancelář a knihkupectví. Ve veřejném parku stojí mramorová socha algherského historika Giuseppa Manna (1786 - 1868), dílo Pietra Canonica z roku 1894.

Domy ve městě byly vybudovány z pískovce, který se drolí kvůli povětrnostním vlivům. Dominantou Alghera je chrám Duomo di Santa Maria, který byl postaven v druhé polovině 16. století na základech kostela ze 14. století. Vysvěcena byla ale až v roce 1730. Jedná se o pozdně gotický katalánský chrám se třemi loděmi, gotickou zvonicí - dominantou města a krásným portálem. Osmiboká zvonice "Campanile" se nachází v pozadí ulice Via Principe Umberto a připomíná původní katalánský kostel. Vzhled chrámu kazí "zvláštní" neoklasické průčelí z roku 1820, kterému vévodí mohutné dórské sloupy. V interiéru se nachází mauzoleum Maurizia Giuseppa Savojského, knížete z Monferratu, a vzácný dřevěný kříž z 16. století. Katedrála je uvnitř obohacena o řadu barokních doplňků, které sem dodal Savojský rod v 18. století.

Ve Via Maiorca v bývalém Oratorio del Rosario sídlí Museo Diocesano, kde se nachází sbírky církevních uměleckých předmětů, které patřily ve větší míře katedrále. Jedná se o stříbrné předměty a sochy. Centrem města je rušné a nesouměrné náměstí Piazza Civica, které bylo kdysi administrativním centrem Alghera. Na Piazza Civica se od moře dostaneme branou Porta a Mare. Další zajímavostí je palác Doriů - Casa Doria, který stojí v ulici Via Principe Umberto. Pochází ze 16. století, za zmínku stojí goticko-katalánská okna a renesanční portál. Nejstarší kostel Alghera - San Francesco nejdeme v ulici Carlo Alberto. K tomuto kostelu přiléhá také klášter. Kostel San Francesco byl zbudován v druhé polovině 13. století, v 18. století kompletně přestavěn. Dominantou kláštera je pískovcová zvonice. San Francesco byl zbudován ve kombinaci románského a gotického slohu. Dalším zajímavým kostelem v Algheru je Chiesa di San Michele, který se otvírá jen, když se slouží bohoslužba. San Michele je patrný při pohledu na panorama města, jelikož se honosí krásnou majolikovou kopulí, typickou pro kostely bývalého katalánského území. Fasáda kostela byla rekonstruovaná v 60. letech 20. století.