Les Calanques de Piana

Les Calanques de Piana (korsicky E Calanche di Piana) jsou žulové skalní útvary nedaleko městečka Piana nad zálivem Porto. Od roku 1983 jsou zapsány v seznamu světového dědictví UNESCO (společně s mysem Girolata, mysem Porto a přírodní rezervací Scandola). Jejich název pochází ze slova "calanca", což v korsičtině znamená "zátoka" nebo "záliv". Tento masiv je turisticky nejzajímavější částí skalnatého západního pobřeží Korsiky. Načervenalá skaliska se zvedají 250-300 m nad pobřeží a jsou silně rozčleněna erozí. Silnice prochází 2 km napříč skalami vysoko nad mořem.

Návštěvníci zde mají možnost parkování a pěší prohlídky u restaurace Chalet des Roches Bleues v nitru skal. V informačním centru v Pianě lze získat mapku a leták s podrobným popisem cest.

Cesta Sentier Muletier trvá asi jednu hodinu a sleduje bývalou stezku pro muly (= kříženec samce osla a kobyly), která spojovala Pianu s vesničkou Ota dříve, než byla v roce 1850 vybudována silnice D81. Tato silnice vstupuje do Les Calanques asi 1,5 km od Piany směrem na Porto.

Foret de Piana je název pro dvě cesty vedoucí piniovým lesem a kaštanovou alejí nad Les Calanques. Tato cesta trvá asi 3 hodiny.

Cesta na Capu d'Ortu začíná v podobných místech jako předcházející Foret de Piana, ale později začne klesat do skalnatého terénu. Procházka trvá asi 6 hodin.

Chateau Fort vede na skalnaté úbočí nad Golfe de Porto a Les Calanques, cesta trvá 45 minut.

Další cestou je Sentier du Coeur, jejíž název vypovídá o zářezech do skal ve tvaru srdce. Dostanete se sem za necelých 15 minut od Le Moulin de Calanques.

Mezi nejzajímavější skalní útvary v Les Calanches patří:

• "Psí hlava" (La Tête du chien) - přímo u jedné ze zatáček D81,
• "Želva" (La Tortue) a "Orel" (L'Aigle),
• "Zpověď" (La Confession),
• "Biskup" (L'Évêque),
• "Hlava Poincarého" (La Tête de Poincaré) - pojmenováno dle francouzského prezidenta z let 1913-20,
• "Hlava Indiána" (La Tête d'Indien),
• "Srdce" (Le Cœur)

Nejkrásnější pohled na skalnatý útvar Calanche se nabízí zejména při západu slunce - již zmíněná postupná eroze vytvarovala skály do podoby psích hlav (nejznámější La Tête du chien), čarodějnic a čertů.

Guy de Maupassant, slavný francouzský spisovatel 2. poloviny 19. století, který navštívil Korsiku v roce 1880, připodobnil tyto zvláštní geologické formace ke speciálnímu pohádkovému druhu, který zkameněl nadpřirozenou silou.