Městečko pod ochranou svého orlího hnízda - citadely, opevněné již v 11.stol. - východisko do dvou nejznámějších údolí Restonica a Tavignano, i k dalším vrcholům... Hlavní město Korsiky v 18.stol.

Place Paoli (nám. Paoli) - spojuje Horní a dolní město. Stojí zde socha Pascala Paoliho z r. 1864, dílo sochaře Victora Huguenina. Fontána a široké schodiště z mramoru z údolí Restonica jsou počátkem rampy sv. Kříže, která šplhá k citadele.

Chapelle Ste-Crois (kaple sv. Kříže) na horním konci rampy. Je zmiňovaná už ve zprávě o cestě papeže Sixta V do Alérie v r. 1589. Za ošlehanou fasádou se skrývá rafinovaný interiér. Podlaha je dlážděná šedým mramorem jako rampa. Jediná loď je zaklenutá polokruhovým obloukem s lunetami z iluzorní malby. Barokní křídlový oltář s reliéfem s Ukřižováním, polychromovaný. Dominuje mu medailon s P. Marií z Apokalypsy s korunou z hvězd, ochraňující v záhybech pláště - dva papeže vpravo a po své levici dva bílé poutníky v kápích. Malé italské varhany mají skříň ve tvaru kuše s malovanou přední deskou, kde je ve středu David, hrající na harfu a sv. Cecílie na varhany. Zde byli každý rok vždy 5. prosince voleni podestové města. Vždy večer na Zelený čtvrtek odtud vychází slavné procesí poutníků "Granitula". Stoupáme ul. Plukovníka Feracciho "rue Colonel-Feracci", po jejíž levé straně jsou staré domy. Na konci je vidět zvonice kostela Zvěstování. Č. 11 je velmi starý dům, se zaklenutým schodištěm. Jeho fasáda připomíná italské paláce 16.stol. Kus dál vlevo stojí fontána čtyř kanónů

Fontaine des Quatre-Canons ve tvaru pyramidy s koulí. Byla postavena za Ludvíka XVI. pro zabezpečení garnisony a vojenské nemocnice pitnou vodou i pro obyvatele města. Pokračujeme po schodišti k citadele.

Place Poilu (nám Poilu) - v č. 1 se narodil Josef Bonaparte, starší bratr Napoleona. O 10 let později se zde narodil Arrighi Casanova, později Napoleonův generál. Byl zástupcem Korsiky v Národním Shromáždění a posléze guvernérem Invalidovny v Paříži.

Palais national - Palazzu naziunale - masivní a jediný zástupce civilní janovské architektury v Corte, bývalé sídlo korsické vlády, ustavené Paolim v l. 1775-1769. Zde byla v r. 1765 první korsická universita pro 300 studentů, ale nepřežila Paoliho odjezd do exilu r. 1769. Od r. 1981 je tu Středisko výzkumů při korsické universitě.

Belvedère je zřízen na vrcholu srázného výběžku, na konci kterého se tyčí ve výši více než 100 m nad říčkou Tavignano, v nejstarší části pevnosti z 15. stol. Je odtud široký rozhled , za sebou na citadelu a domy horního města, dopředu na soutok Tavignana a Restoniky, které přitékají ze soutěsek. V dálce na hřebeny hor. Od Belvedéru vede nejdřív schodiště a pak pěšina strmě na břeh Tavignana (nedoporučuje se po bouřce nebo za deště). Lávka, která vede do kempinku na pravém břehu, nabízí pohled z podhledu na starou pevnost, podpíranou třemi velkými oblouky na konci skály.

Église de l'Annonciation - kostel Zvěstování - vstup z nám. Gaffori. V r. 1450 byla tato budova rozšířena sv. Alexandrem Sauli, a byla vybudována pravá loď z bývalých stájí. Fasáda je nabarvena krémově s šedými pilastry. V interiéru zaujme především dřevěná vyřezávaná kazatelna pocházející z bývalého františkánského kláštera. Kázali z ní tři kanonizovaní světci: sv. Teofil z Corte, sv. Leonard z Port-Maurice a sv. Alexandr Sauli. Povšimněte si též kříže ze 17. stol. Na dveřích sakristie je úryvek ze zprávy o narození sv. Teofila od Blase de Signori z r. 1676. V kapli jemu zasvěcené se světec zjevil na smrtelném loži. Instrumentální část varhan je z konce 18. stol. od Josefa Conrada Werleho. Jemná, ale velmi vysoká zvonice dominuje celému městu. Naproti kostelu je dům generála Gafforiho, její fasáda má stále stopy po janovských kulích, vypálených během obléhání Corte v r. 1750. Bronzová socha generála z r. 1901 od d'Aldeberta, stojí před domem. Na soklu jsou dva basreliéfy, které znázorňují dva bravurní činy jeho ženy Faustiny: první evokuje moment, když byl jejich syn vzat jako rukojmí Janovany, během obležení janovské posádky v citadele v r. 1746 Gafforiho oddíly. Faustina Gaffori přispěchala mezi útočníky a křičela : "Střílejte! Nemyslete na mého syna, myslete na vlast!" Střelba byla obnovena, citadela brzy kapitulovala a dítě bylo nalezeno živé a zdravé; druhý evokuje odvahu Faustiny, když Janované znovu obsadili citadelu, snažili se obsadit i město a oblehli dům, ve kterém byla s hrstkou vlastenců. Přesvědčovali ji, ať se vzdá, jinak že vyhodí dům do povětří. Obléhaní vydrželi až do příchodu posil a vyhráli.

La citadelle (citadela) - je jedinou pevností ve vnitrozemí Korsiky. Má dvě úrovně. V opevnění z 19. stol. s baštami je první, rozlehlejší plošina, která byla vybudována za Ludvíka XVI., pak za Ludvíka-Filipa dostala současný vzhled. Domy a i kaple v jejím obvodu byly zbourány. Druhá úroveň se rozkládá po celém jižním cípu a má vzhled skutečného orlího hnízda na skalním ostrohu. Vchází se do ní z hlavního vchodu po kuriózním schodišti o 166 schodech ze zeleného mramoru z údolí Restonica, zaklenutým a vybaveným zařízením pro vytahování kanónů, díly rampičkám po obou stranách schodů. Je možné je vidět při výstupu do vyhlídky Orlí hnízdo "Nid d'aigle". Stará část citadely (hrad)byla stavěna od r. 1420 Vincentellem d'Istria, místokrálem na Korsice za Aragonského krále. V horní části, zakomponované do muzea Korsiky, se navštěvují stará kasárna, vězení a věž (bývalá hlavní obranná) "orlího hnízda" z 9. stol., vybudovaného na skalním vrcholu v převisu nad korytem řeky. V l. 1962-1983 zde sídlila Cizinecká legie, nyní je zde Office de tourisme (turistická informační kancelář) a jiné společenské organizace, muzeum umění a historie a muzeum Korsiky.

Musée de la Corse (muzeum Korsiky) - první svého druhu ve Francii, toto antropologické muzeum, otevřené v r. 1997, je založeno na nové koncepci. Ta se opírá o tři okruhy zájmu: sbírky Doazan, ankety o současném životě v galerii "muzeum tvořené za pochodu" a krátkodobé výstavy. Druhá úroveň je zasvěcena výjimečné sbírce uměleckých předmětů a lidových tradic od 18.-20. stol., trpělivě sbíraných abbé Doazanem. Evokuje život především pastevců, klíčových osobností tradiční korsické společnosti, nastínění vývoje industrializace a první kroky turistického ruchu. V nejvyšším patře jsou globální pohledy na ekonomický a sociální vývoj ostrova. Orlí hnízdo je centrem výstav a fonotéky.

Musée de l'Art et d'Histoire (muzeum umění a historie) - Josef Bonaparte, starší bratr Napoleona věnoval rodnému městu část sbírek, pocházejících z pozůstalosti kardinála Fesche. Vystavená díla, prošlá dlouhým restaurováním, jsou však jen menší částí z cca padesáti děl tvořících odkaz.

Hôtel de ville (radnice) - tento starý dům v parku odkázal městu vévoda de Camaran. Fresky ve Svatebním sále od José Fabri-Cantiho popisují osud Pascala Paoliho a jeho život na Korsice. V parku je římská vana, sloužící jako fontána (při zdi).

Statue du général Arrighi de Casanova, duc de Padue (socha generála Casanovy) - bronzová socha od sochaře Bartholdiho stojí na nám. Duc-de-Padoue (Bartholdi je autorem sochy Svobody v New Yorku).

Dokumentární pořad z produkce České televize o městě Corte naleznete na tomto odkazu: Korsika očima Jana Šmída - Nezávislá korsická hlava