Aléria a okolí

Aléria a její pamětihodnosti

Za římské nadvlády byla Aléria, původním názvem Alalia, hlavním městem Korsiky. Byla vybudována u ústí řeky Tavignano. Dnes je spíše malým, méně navštěvovaným městem, většina turistů tímto městem pouze projíždí. Počátky osídlení datujeme do doby někdy 2,5 tisíce let před n. l. V 6. století n. l. sem přišli Řekové z města Fokia v Malé Asii, kteří předtím založili také Marseille. V r. 259 před n. l. sem přišli Římané a vyhnali Kartagince, kteří se tu usadili před 21 lety. Až do roku 80 př. n. l. Římanům trvalo, než si zde vybudovali námořní základnu, kterou pojmenovali Aléria a jež vrátila Středomoří význam. V roce 1736 se dokonce toto město připojilo k nejvýznamnějším přístavům na východním pobřeží. Po odchodu Římanů obyvatelstvo, prchající před nájezdy barbarů, opustilo rovinu Aporie a odešlo do hor.

V současné době se místní obyvatelé zabývají hlavně pěstováním ústřic a slávek v nedalekém bývalém římském přístavu Étang de Diane. U hlavní silnice směrem na jih najdeme pás moderních budov tvořících moderní městskou čtvrť. Na západním návrší je ale mnohem zajímavější původní vesnice.

Z pamětihodností se zachoval pouze zlomek:

Fort de Matra (pevnost Matra) - byla vybudována Janovany koncem 15. stol. na již opevněném místě. Byla mnohokrát přestavována. V přízemí se v současnosti nachází:

Musée Jérôme Carcopino (muzeum J. Carcopina) - muzeum je rozděleno do čtyř sálů; v prvním najdeme exponáty potvrzující význam starověké Alérie, jako rušného obchodního přístavu - například helénské a punské prsteny a spony opasků, olejové lampy bohatě zdobené křesťanskými symboly apod. Ve druhém sále jsou vystaveny různé malované keramické předměty, etruské poháry a vázy či pozoruhodné poháry na pití. Ve třetím sále se nachází mísa pocházející z roku 480 př. n. l., na níž je zvěčněn Dionýsos a je údajně dílem umělce Panaitiose. Etruské bronzové sochy, půvabné skleněné předměty a šperky si pak můžeme prohlédnout v sále čtvrtém.

La ville antique (antické město)

Roztroušené pozůstatky římského sídliště se nacházejí na kopci za pevností Matra. Známky zdejšího římského osídlení byly objeveny již v roce 1830, avšak se systematickými archeologickými pracemi bylo započato až v 50. letech 20. století. Vykopávky odhalily fórum a hlavní památky římského města:

  • Forum (fórum)
  • Temple (chrám)
  • Capitole (kapitol)
  • Balneum (lázně)
  • Église St-Marcel (kostel sv. Marcela).

Na vykopávkami odhalená místa byla zpět nasázena středozemní vegetace (borovice, cypřiše).

L'Étang de Diane

Velká slaná laguna nedaleko od Alérie směrem na sever pokrývá plochu 600 ha a dosahuje hloubky až 11m. Na této lesklé vodní ploše jsou rozmístěny nádrže na pěstování ústřic a ryb. Ústřice se zde pěstovali již v antických dobách, kdy většina zdejší produkce směřovala po moři do Říma. Maso se tenkrát nakládalo v soli nebo v olivovém oleji a octu v amforách. Samotný Napoleon si prý během svého pobytu na Elbě nechával ze své domoviny posílat ústřice právě z této laguny.

Nejlepší místa k příjemné koupeli najdeme na písčitém východním břehu laguny, kde nejlépe přístupnou pláží je Plage de Pandulone. Najdete zde množství skromných rybích restaurací a kaváren. Mezi nimi se nachází i staromódní Le Casabianca, ve které se večer setkávají starousedlíci ke společnému zpěvu, hře na harmoniku a také lovení ryb ze zadní terasy této restaurace.

Zajímavosti v okolí města

Cervione

Obec leží na okraji oblasti La Castagnicca ve výši 326 m n.m.
V obci je bývalá katedrála sv. Erasma, etnografické muzeum, ale poblíž se nachází Chapelle Ste-Christine (kaple sv. Kristiny), tam a zpět cca ¾ hod. Tato malá románská stavba se dvěma apsidami z r. 1473, pozoruhodná svými freskami. V levé je trůnící Kristus obklopený P. Marii a sv. Kristinou, v patách s klečícím mnichem (pravděpodobně donátorem). V pravé je Kristus obklopený symboly evangelistů. Na vítězném oblouku je "Ukřižování". Loď pochází z 9. stol. Kaple byla rozšířena v 15. stol., pravděpodobně po částečném ubourání. Zdvojení apsid je možno vysvětlit nejspíš patronací sv. Kristiny a sv. Hippolyta.

Facebook