najdete nás na facebooku

Castelsardo

Castelsardo


(sardsky: Casteddu Sardu, sassarsky: Caltheddu Saldhu) – městečko na severozápadním pobřeží ostrova, ve východní části Asinarského zálivu. Historické centrum města je umístěné na skále vyčnívající do Středozemního moře, se zbytky městských hradeb a hradem z 12. století.  

Počet obyvatel: 5846 (2009)
Rozloha: 45,5 km2, hustota 128,5 obyv/km

Výška nejvyššího bodu – hrad – 114m


Název města:


Obraná pevnost janovanů zde byla založena v 12. Století a město, které pod ním vzniklo se jmenovalo podle hradu a jejich majitelů – CASTEL GENOESE (Janovský hrad).

V roce 1448 padlo město do rukou Španělům  - CASTEL ARAGONESE (Aragonský hrad)

1767 – za vlády savojské dynastie CASTEL SARDO (Sardský hrad) – v té době již neměl obrannou funkci.

 

Historie:


Osídlení v okolí C. je doloženo již v době před nuraghskou civilizací i během ní (v okolí domus de janas – slon, Nuraghe Su Tesoru). Římskou přítomnost zase dokazují i některé okolní názvy (Cala Augustina -  nyní Baia Ostina).

První opevněné město vzniklo na vrcholu kopce v letech 1101-02, vytvořeno janovskou rodinou Doriů. To bylo spojeno i se vznikem nedalekého kláštera Nostra Signora di Tergu – jeho vznik je připisován Marianu I – vládci Judikátu torreského (judikáty Cagliari, Oristano, Porto Torres, Olbia) a vlastnili ho benediktíni z Monte Cassina.

Za vlády Doriů místo získalo na významu.

Brancaleone Doria si vzal za manželku Eleanoru d´Arborea (1347-1404,sardská Johanka z Arku) – jedna z nejvýznamnějších postav historie Sardinie – stala se v roce 1383 guidicessou z Arborei – bojovala za zachování nezávislosti judikátu Arborea (proti Aragoncům, kteří si dělali na ostrov nárok – Eleanor se podařilo sjednotit sardské síly i z ostatních judikátů a uzavřít tak se Španěly výhodné příměří – vše vydrželo ještě generaci po její smrti), 1392 vydala Carta de Logu  - pokrokový zákoník vycházející z římského práva, který řešil závažné otázky týkající se vlastnictví půdy, zaručoval řadu práv ženám (zákoník pak platil na Sardinii až do roku 1871). Zajímala se o ornitologii a jako první uzákonila ochranu některých ptáků  – jeden z druhů ostříže byl pojmenován po ní (Falco eleonorae – česky ostříž jižní). Eleanora zemřela na mor v roce 1404.

V polovině 15. Století se Castelsardo dostalo pod nadvládu Španělů, kteří ovládali Sardinii až do začátku 18. Století, kdy ji ztratili po vnitřních problémech (Válka o španělské dědictví – po vymření španělských Habsburků) - V roce 1714 Španělsko ztratilo Sardinské království ve prospěch rakouské monarchie, která zas území roku 1720 vyměnila se savojským vévodou za Sicilské království,

 

Pamětihodnosti:


Hrad (Castello di Doria)

Hrad vznikl na místě původního opevněného vesnice, která vznikla v roce 1101. Založen janovským rodem Doriů – odtud jeho jméno.

Místo bylo strategicky důležité pro kontrolu obchodu a námořních cest v Golfo Dell Asinara.

Hrad byl obklopen hradbami a původně měl jen jeden vchod – od města na jih. Později byl vytvořen i druhý vstup vybouráním v hradbách na sever k moři.

Hrad je zrekonstruovaný a přístupný pro veřejnost, je z něj krásný výhled 360st. a za pěkného počasí je údajně vidět až na Korsiku a ostrov Asinara, Galluru, Mt. Limbara.

Dnes zde má sídlo Muzeum košíkářství – jsou zde vystaveny zejména díla místního umění košíkářství a jiných místních řemesel.

 

Katedrála San Antonio Abate /svatého Antonína Velikého

Postavena v 16. Století v pozdněgotickém stylu, několikrát přestavována, dnešní vzhled je výsledkem rekonstrukcí v letech 1597 a 1727. Jde o jednolodní chrám s postraními kaplemi. Transept má křížovou klenbu. Malá kaple Panny Marie Montserratské má oktagonální kupoli.

Hlavnímu oltáři vévodí Madonna con gli Angeli (Madonna s anděli) obraz neznámého umělce -  Mistra Castelsardského – další jeho díla jsou v kryptách pod kostelem.

Za kostelem opevnění z doby španělské nadvlády.

Ke kostelu patří čtyřboká aragonská zvonice s barevnou kupolí.

Kostel je tzv. konkatedrálou – tj. katedrálou, která sdílí sídlo biskupa diecéze Tempio-Ampurias. Sídlem biskupa se stal v roce 1503.

 

kostel Santa Maria delle Grazie

z 16. stol., nemá čelní vchod – jen boční

uvnitř – Lu Cristu Nieddu (Černý Kristus) – krucifix ze 13. stol. , jeden z nejstarších na Sardinii, název – jalovcové dřevo, ze kterého je, během času změnilo barvu… To bylo považováno za zázrak a kříž byl vždycky vynášen v procesích v případech, kdy město postihla nějaká katastrofa.

 

La Torre di Frigiano

Obranná věž postavená za nadvlády Španělů v 2. polovině 16. století. Měla chránit před nájezdy pirátů a Arabů. Za Piemonťanů  přestala být udržována, protože již její obranná hodnota klesla. Opravená ve 20.stol.

 

V Castelsardu je mnoho obchodů a obchůdků s nabídkou suvenýrů (ruční práce): bronzové sošky, výrobky z korku, šperky z korálu, porcelán, keramika, košíčky z palmových listů a další.

Dalším důležitým odvětvím místní ekonomiky je zemědělství a rybolov, zejména lov humrů, které místní připravují podle starých rybářských receptů.

Každý rok 2. srpna zde probíhají tradiční slavnosti ke svátku Madonna degli Angeli (procesí, představení, hry, hudba a recitace).

Velmi působivý je také průvod na začátku Velikonoc, kdy jsou zhasnuta všechna pouliční světla a ulice jsou osvětleny pouze nesenými pochodněmi - jedná se o vůbec nejzajímavější velikonoční procesí na Sardini.

 

OKOLÍ CASTELSARDA


Skála Roccia dell'elefate

Trachytová skála stojící u silnice č. 134. (Trachyt je výlevná magmatická hornina světlé barvy, obsahující živec a v menší míře křemen, vyskytuje se ve vulkanických oblastech – u nás ojediněle v Podkrušnohoří).  Díky erozi dostala tvar, který připomíná z některého pohledu slona – odtud její název. Patří mezi symboly Sardinie.

Přitahovala pozornost lidí již v dávných dobách, o čemž svědčí 2 domus de janas (vytvořené v různých obdobích a v různé výšce (3200-2500BC). V hrobce č. 2 se nachází rytina býčích rohů.

 

Nuraghe Paddagiu

Jeden z nejlépe zachovaných nuraghů v okolí Castelsarda, někdy bývá nazýván Su Tesoru – ale jde o záměnu – to je jiný nuragh cca 2 km severozápadně od něj.

Paddagiu znamená „kupka sena“. Šlo o nuragh s 1 centrální věží a dvěma bočními věžemi na V a Z. Vidět je pouze centrální věž. Byla zde nalezena keramika z období nuraghů, nalezeny byly taky stopy z doby římské.

 

Nuraghe Li Colti

Nedaleko n. Paddagiu, nuragh má stejnou strukturu (1+2věžě), ale je v horším stavu, také zde byly nalezeny stopy po aktivitách z římského období. Kousek od něj na severozápad leží Nuraghe Tinteri – v terénu téměř nepatrný…

 

Monte Ossoni

Na návrší se nachází opevnění z doby ještě před nuraghskou civilizací – z eneolitu (doba měděná) – je zde dochovaná 60m dlouhá zeď, která chránila vesnici ze strany, odkud nebyla chráněna útesem.