najdete nás na facebooku

Porto a okolí

PORTO A OKOLÍ

PORTO

Před prudkým rozvojem turistického ruchu v 50. letech 20. století tvořila Porto jediná budova – zmiňovaná stará janovská strážní věž. Dnes se tato již zrekonstruovaná věž tyčí nad množstvím hotelů, restaurací a obchodů a stala se oblíbenou vyhlídkou pro bezpočet turistů, kteří se ve vesnici zastavují na cestě k nedaleké oblasti Calanche (viz výše). Vesnici obklopují také příkré mořské srázy. Nejvíce návštěvníků sem přijíždí v červenci a srpnu, takže v tuto dobu Porto takzvaně „praská ve švech“, proto se vyplatí si návštěvu Porta naplánovat předem – nejlépe na květen, červen nebo září.

Dvě základní části letoviska spojuje třída jménem Route de la Marine, která je lemována mohutnými starými gumovníky. Řada supermarketů, butiků kaváren a hotelů ležící zhruba zhruba kilometr od moře tvoří konec vesnice nazývaný Vaïta.

Centrem hlavního dění je však malé přístaviště nacházející se na opačném konci této třídy.

 

ZAJÍMAVOSTI V OKOLÍ PORTA:

 

LES CALANQUES DE PIANA

žulové skalní útvary nedaleko městečka Piana nad zálivem Porto. Od roku 1983 jsou zapsány v seznamu světového dědictví UNESCO (společně s mysem Girolata, mysem Porto a přírodní rezervací Scandola). Jejich název pochází ze slova „calanca“, což v korničtině znamená „zátoka“ nebo „záliv“. Tento masiv je turisticky nejzajímavější částí skalnatého západního pobřeží Korsiky. Načervenalá skaliska se zvedají 250-300 m nad pobřeží a jsou silně rozčleněna erozí. Silnice prochází 2 km napříč skalami vysoko nad mořem.

 

CAPO D´ORTO

impozantní přímořská hora (1294 m) jejíž strmé svahy se vypínají nad údolím řeky Speluncy a městečkem Porto. Při pohledu z města Porto se zdá, že je pro běžného člověka vrcholek nedostupný, neboť by musel zdolat stovky a stovky metrů kolmé skály. Z druhé strany na vrchol ale vede poměrně nenáročná trasa. Jediným problémem tak zůstává velké převýšení. Komplikace ale přináší i nízká nadmořská výška, kterou v letních měsících doprovázejí velká vedra. Odměnou za vynaloženou námahu nám ale bude velkolepý výhled nejen na pobřežní linie, ale i do vnitrozemí ostrova. Na vrcholu nás přivítá osvěžující větřík, který nám rychle osuší zpocené tváře. Výhled je opravdu velkolepý, za jasného počasí dohlédneme až k hoře Paglia Orba, což je čtvrtý nejvyšší vrchol Korsiky přezdívaný Matterhorn Korsiky a ční do výše 2525 m. Po přiblížení k severozápadní okraji hory se možná dostaví i závrať, hlubiny pod námi jsou nepředstavitelné.

 

ÉVISA

Évisa je malá klidná horská vesnice mezi soutěskou Gorges de Spelunca a lesem Foret d’Aïtone.  Vesnice leží 830 metrů nad hladinou moře a je oblíbená mezi turisty, kteří do ní na svých cestách často zavítají, aby si odpočinuli a zakusili atmosféru nefalšovaného horského života – nebe je zde blankytně modré, vzduch pronikavě svěží a jídlo obzvláště chutné. Oblíbená je také díky své poloze na křižovatce turistických cest Mare e Monti Nord a Mare a Mare Nord.

Slavnou se tato vesnice stala hlavně díky kaštanovým sklizním – zelený kaštanový les se nachází asi 10 km od vesnice Ota na východním konci soutěsky. „Éviské kaštany“ mají dokonce svůj vlastní název a každý rok v listopadu se tu pořádají kaštanové festivaly.

 

GIROLATA

Vesnička Girolata je malým rybářským rájem a se zbylou částí ostrova je spojena pouhou mulí stezkou, díky tomu si vesnička dokázala zachovat téměř snovou krásu.

V Girolatě žije pouhých patnáct starousedlíků, sestává z malého kousku kamenité pláže a hrstky domků, nad kterými se vysoko nad zátokou tyčí mohutná janovská strážní věž ze 17. století. Od června do září sem však den co den míří výletní lodě z Calvi a Porta.

 

CARGÈSE

Městečko na západě Korsiky (1 117 obyvatel, r. 2009), cca 50 km severně od hlavní města Ajaccia, cca 30 km jižně od Porta. Bylo založeno ke konci 18. století imigranty z řeckého poloostrova Mani (Peloponés), kteří na Korsiku uprchli z područí Ottomanské říše v 17. století.

 

SCANDOLA

Přírodní rezervace Réserve Naturel de Scandola o rozloze 19,19 km2 (9,19 km2 moře, 10 km2 země) je pojmenována podle dřevěných tašek (scandule), které pokrývají mnohé ostrovní domy. Přírodní rezervací byla vyhlášena v roce 1975, jako první rezervace na Korsice. V roce 1983 pak byla zapsána na listinu světového dědictví UNESCO, společně se zálivy Girolata, Porto a skalními útvary Calanches de Piana.