najdete nás na facebooku

Cap Corse - poloostrov

CAP CORSE - POLOOSTROV

Asi 40-ti kilometrový „prst“ k severu, s řadou malebných městeček a vesniček, šplhajících se po pobřežních srázech, které možno objet pobřežní silnící postavenou za Napoleona III. Prostředkem se táhne pohoří s nejvyšším vrcholem „Monte Stello“ který měří 1307 m. Začneme projížďku v zálivu St-Florent a skončíme v Bastii.

 

Miomo – malá vesnička s oblázkovou pláží na východním pobřeží má pěknou janovskou věž.

Lavasina – vesnička, známá svou svatyní, na východním pobřeží s oblázkovou pláží.

Erbalunga – malebný přístav na východním pobřeží s janovskou věží, kostelem sv.Erasma na terase nad začátkem vesnice.

Tour de Losse – janovská věž.

Macinaggio – vesnička na východním pobřeží – vede odtud pobřežní stezka do Centuri.

Rogliano – malebná obec je tvořena sedmi vískami. Od 12.-16.stol. bylo hlavním sídlem rodu da Mare, obchodním a námořním partnerem Janovanů. Luri – vesnička na spojce mezi východním a západním pobřežím – výhledy – půjde-li tam projet.

Belvédere du Moulin Mattei (vyhlídka od M. mlýna) procházka cca ½ hod. tam a zpět ze sedla. Velmi široké panorama výhledu.

Centuri – malebný přístav na západním pobřeží, kde končí pobřežní stezka celníků.

Morsilia – na západních pobřežních svazích se čtyřhrannými věžemi.

Pino – vesnička u odbočky k sedlu „Col de Ste-Lucie“ – výhledy – půjde-li tam projet.

Canari – vesnička na svahu na západním pobřeží se dvěma významnými kostely. Poblíž byl v létech 1932-1965 otevřen lom na osinek (azbest), považovaný za největší v Evropě. Je vidět ještě otevřená skála po lomu, poblíž Marine d‘Albo.

 

Kostely:

Église Santa-Maria-Assunta (kostel P.Marie) – románský pisánský z konce 12.stol., je charakterizován jednoduchou dekorací a pečlivým sestavením krásných světlezelených břidlicových desek. Všimnout si na fasádě, do které bylo v 18.stol. proraženo široké okno,  jemné dekorace z listoví a krabů překladu a krokví, které ho nesou. Římsam, obíhající okolo celého kostela, je zdobena zvláštními maskami, hlavami zvířat nebo stylizovanými lidskými obličeji, umístěnými uprostřed oblouků nebo na krokvích.

 

Église St-François (kostel sv.Františka) – barokní, v interiéru malby na dřevě (archanděl Michael porážející draka) a před chórem vlevo pohřební deska z bílého mramoru Viktoria de Gentile, který zemřel v klášteře Canari v r.1590. Manželka Horatia Santelli Cenci, pána z Canari, nese na levé ruce dcerku a v pravé drží obraz hradu Canari. Znaky rodu Cenci a Gentile jsou umístěny po obou stranách ležící postavy. Ve středu, při vchodu do chóru, je deska z čtverhranná mramorová deska s datem 19.října 1754 na počest svátku sv. Petra z Alcantary, se znakem františkánů, kteří reformovali řád – dvě zkřížené paže na kříži.

 

Nonza – vesnice na západním pobřeží s obrannou janovskou věží na skalnatém úbočí cca 160 m nad mořem, s kostelem sv.Julie a s fontánou sv. Julie poblíž vsi (se zázračným pramenem). Nutno k ní sestoupit po 160 schodech, vede od ní dalších 100 schodů na pláž.

 

Patrimonio

vesnice na prvních svazích oblasti „Nebbio“, 666 obyvatel (r. 2008)

 

Église St-Martin (kostel sv.Martina) – je znám jako jeden z nejznámějších turistických záběrů na Korsice, hlavně v podvečer, ozářený posledními paprsky slunce. Vybudován v r. 1570, restaurován důkladně mezi l. 1801-1810. Zvonice pochází z této přestavby. Exteriér působí dojmem monumentální stavby s vysokou zvonicí, masivními opěrami a štítem s volutami, ale zbytek stavby má zdi bez ozdob s dírami po stavebních kapsách. V interiéru je vymalován v klenbě v medailonu sv. Martin, dělící se o plášť. Hlavní oltář z několika druhů mramorů zdobí znaky františkánů. Nástěnné tabernákulum je umístěné vlevo. V kapli vpravo, vycházíme-li z kostela, je dřevěná výplň ze 16.stol., umístěná mimo střed a představující P.Marii s dítětem. „Nativu“ – vedle pomníku mrtvým chrání přístřešek záhadnou sochu – menhir z vápence, nalezenou v r.1964 při stavebních úpravách terénu v obci Barbaggio. Tato socha měří 2,29 m a vyznačuje se rameny a vystouplýma ušima, výraznou bradou a kresbou na torzu těla, zvýrazňující vydutou hrudní kost a pas. Byl pravděpodobně vztyčen v 1.tisíciletí před n.l.

 

St-Florent

hlavní město oblasti „Nebbio“, 1636 obyvatel (r. 2009).

Městečko bylo založeno v 16. století Janovany jako základna pro vojenské operace proti vzpurným Korsičanům v okolních vesnicích, nicméně zde již od roku 1439 stála janovská citadela. Francouzi St.-Florent využili jako přístav pro vylodění obchodníků a kolonistů během bojů o Korsickou nezávislost v roce 1764.

 

Vieille ville - staré město s nám. „Place des Portes“  a řadou klikatých strmých uliček okolo bývalé katedrály. Nad městem se tyčí citadela, postavená Janovany v r. 1439, později často přestavovaná. Stavitelem byl Tomassino de Campo Fregoso, který postavil o 41 let později také citadelu v Bastii. Byla sídlem guvernéra Nebbia. Je odtud rozhled na přístav.

 

Église Santa-Maria-Assunta – ancienne cathédrale du Nebbio – (kostel P.Marie – bývalá katedrála oblasti Nebbio) byla postavena částečně na místě bývalého římského města – jeden z nejstarších pozůstatků románské církevní architektury na ostrově, od 4.stol. bezpochyby sídlem biskupa. Vznikla později než katedrála v Canonice, která jí byla vzorem. Představuje druhé období pisánského románského stylu na ostrově. Byla pravděpodobně dokončena kolem r. 1140. Je to trojlodní bazilika. V interiéru je možno pozorovat stejné střídání pilířů a sloupů, dělících prostor na tři lodi, s hlavicemi, zdobenými kromě znázornění krabů a mušlí zvláštními sochami zvířat (srolovanými hady, čtyřnožci, beránky apod.) Ve skříňovém relikviáři s vitrážemi jsou ostatky sv.Flora, římského vojáka, umučeného ve 3.stol. Oletta - malebná vesnička po pravé straně na kopci při cestě z Murata do města St-Florent.