najdete nás na facebooku

Aléria a okolí

ALÉRIA A OKOLÍ 

 

ALÉRIA

Za římské nadvlády byla Aléria, původním názvem Alalia, hlavním městem Korsiky. Byla vybudována u ústí řeky Tavignano. Dnes je spíše malým, méně navštěvovaným městem, většina turistů tímto městem pouze projíždí. Počátky osídlení datujeme do doby někdy 2,5 tisíce let před n. l. V 6. století n. l. sem přišli Řekové z města Fokia v Malé Asii, kteří předtím založili také Marseille. V r. 259 před n. l. sem přišli Římané a vyhnali Kartagince, kteří se tu usadili před 21 lety. Až do roku 80 př. n. l.  Římanům trvalo, než si zde vybudovali námořní základnu, kterou pojmenovali Aléria a jež vrátila Středomoří význam. V roce 1736 se dokonce toto město připojilo k nejvýznamnějším přístavům na východním pobřeží. Po odchodu Římanů obyvatelstvo, prchající před nájezdy barbarů, opustilo rovinu Aporie a odešlo do hor.

 

V současné době se místní obyvatelé zabývají hlavně pěstováním ústřic a slávek v nedalekém bývalém římském přístavu Étang de Diane. U hlavní silnice směrem na jih najdeme pás moderních budov tvořících moderní městskou čtvrť. Na západním návrší je ale mnohem zajímavější původní vesnice.

 
Z pamětihodností se zachoval pouze zlomek:

Fort de Matra (pevnost Matra) – byla vybudována Janovany koncem 15. stol. na již opevněném místě. Byla mnohokrát přestavována. V přízemí se v současnosti nachází:

 

Musée Jérôme Carcopino (muzeum J.Carcopina) – muzeum je rozděleno do čtyř sálů; v prvním najdeme exponáty potvrzující význam starověké Alérie, jako rušného obchodního přístavu – například helénské a punské prsteny a spony opasků, olejové lampy bohatě zdobené křesťanskými symboly apod. Ve druhém sále jsou vystaveny různé malované keramické předměty, etruské poháry a vázy či pozoruhodné poháry na pití. Ve třetím sále se nachází mísa pocházející z roku 480 př. n. l., na níž je zvěčněn Dionýsos a je údajně dílem umělce Panaitiose. Etruské bronzové sochy, půvabné skleněné předměty a šperky si pak můžeme prohlédnout v sále čtvrtém.

 

La ville antique (antické město)

Roztroušené pozůstatky římského sídliště se nacházejí na kopci za pevností Matra. Známky zdejšího římského osídlení byly objeveny již v roce 1830, avšak se systematickými archeologickými pracemi bylo započato až v 50. letech 20. století. Vykopávky odhalily fórum a hlavní památky římského města:

  • Forum (fórum)
  • Temple (chrám)
  • Capitole (kapitol)
  • Balneum (lázně)
  • Église St-Marcel (kostel sv.Marcela).

Na vykopávkami odhalená místa byla zpět nasázena středozemní vegetace (borovice, cypřiše).

 

L’Étang de Diane

Velká slaná laguna nedaleko od Alérie směrem na sever pokrývá plochu 600 ha a dosahuje hloubky až 11m. Na této lesklé vodní ploše jsou rozmístěny nádrže na pěstování ústřic a ryb. Ústřice se zde pěstovali již v antických dobách, kdy většina zdejší produkce směřovala po moři do Říma. Maso se tenkrát nakládalo v soli nebo v olivovém oleji a octu v amforách. Samotný Napoleon si prý během svého pobytu na Elbě nechával ze své domoviny posílat ústřice právě z této laguny.  

 

Nejlepší místa k příjemné koupeli najdeme na písčitém východním břehu laguny, kde nejlépe přístupnou pláží je Plage de Pandulone. Najdete zde množství skromných rybích restaurací a kaváren.  Mezi nimi se nachází i staromódní Le Casabianca, ve které se večer setkávají starousedlíci ke společnému zpěvu, hře na harmoniku a také lovení ryb ze zadní terasy této restaurace.

 

CERVIONE

Obec leží na okraji oblasti La Castagnicca ve výši 326 m n.m.

V obci je bývalá katedrála sv.Erasma, etnografické muzeum, ale poblíž se nachází: Chapelle Ste-Christine (kaple sv.Kristiny), tam a zpět cca ¾ hod.   Tato malá románská stavba se dvěma apsidami z r. 1473, pozoruhodná svými freskami. V levé je trůnící Kristus obklopený P.Marii a sv. Kristinou, v patách s klečícím mnichem (pravděpodobně donátorem). V pravé je Kristus obklopený symboly evangelistů. Na vítězném oblouku je „Ukřižování“. Loď pochází z 9.stol.. Kaple byla rozšířena v 15.stol., pravděpodobně po částečném ubourání. Zdvojení apsid je možno vysvětlit nejspíš patronaci sv. Kristiny a sv. Hippolyta.