najdete nás na facebooku

Korsičtina

Korsičtina je románský jazyk, který je společně s francouzštinou oficiálním jazykem Korsiky. Základy tohoto jazyka pocházejí z latiny a proto je velmi blízká italštině, nejblíže má k toskánskému dialektu. Kromě Korsiky se používá i na severu Sardinie v několika místních dialektech (viz níže).

 

V rámci korsičtiny existují  dva hlavní dialekty:

  • tzv. Supranacciu - užívaný zejména v okolí měst Bastia a Corte a všeobecně na celé severní části ostrova (proto se jí také říká severní korsičtina)
  • tzv. Suttanacciu - užívaný zejména v okolí měst  Sartene a Porto-Vecchio a všeobecně na jihu ostrova (také jižní korsičtina)

 

Vedle těchto dvou existuje ještě dialekt užívaný v Ajacciu, který je považován za přechodnou formu obou těchto hlavních dialektů. Odlišné jsou také dialekty v okolí Calvi a Bonifacia, které mají blízko k janovskému dialektu, zvaného ligurština (dle italské oblasti Ligurie, táhnoucí se podél pobřeží od francouzských hranic po oblast kolem La Spezia, kde sousedí s Toskánskem).

 

Dialekty korsičtiny na Sardinii:

  • Maddaleninu - dialekt užívaný na souostroví La Maddalena (nejblíže ke Korsice), který se sem dostal společně s korsickými rybáři a ovčáky, kteří ostrovy v 17.-18. stol. osídlili
  • Gallurština - dialekt užívaný v nejsevernější části Sardinie (region Gallura)
  • Sassarština - dialket užívaný v severozápadní části Sardinie, v okolí města Sassari

 

Na korsičtinu během jejího vývoje působily jazyky národů, které ostrov v průběhu věků okupovaly - nejprve italské dialekty toskánců (828-1077), pisánců (1077-1282) a janovanů (1282-1768) a poté samotná francouzština (od 1768).

 

Po příchodu Francouzů začal počet uživatelů tohoto jazyka klesat. Zatímco v roce 1980 ještě alespoň částečně používalo korsičtinu alespoň 70% Korsičanů, v roce 1990 už to bylo pouze 50% a pouhých 10% ho užívalo jako svůj první jazyk. Počet uživatelů i nadále klesá a teprve v budoucnu se uvidí, zda budou něco platné snahy o udržení korsičtiny (zavedení určitého počtu hodin korsičtiny na základních školách (tři hodiny v roce 2000), jako dobrovolného předmětu na středních školách, je nezbytný pro přijetí na Univerzitu Pascala Paoliho v Corte).  

 

Korsická literatura

Korsičtina je psaným jazykem pouze cca jedno století. Na ústní lidové historky (fola) navázala italsky a posléze francouzsky psaná literatura. Mezi nejznámější korsické spisovatele patří Angelo Rinaldi a Marie Susini – jedno z jejích děl – Les Yeux Fermés bylo dokonce přeloženo do angličtiny (With Eyes Closed). Známí jsou také současní autoři detektivních románů – Elisabeth Milleliri (např. Caveau de Famille, 1993; Comme un Chien, 1995) a Archange Morelli (např. La Maison Ardente, 1997).

 

Korsičtina jako jazyk byla poprvé použita v roce 1817 v díle toskánského spisovatele Viale Salvatora Dionomacchia – objevilo se v něm několik řádků básně „U serinatu di Scappinu“ napsané v korsičtině.

 

Za opravdový počátek psané korsičtiny však lze považovat až vznik novin „A tramuntana“ v roce 1896. Prvním románem v korsičtině se stal v roce 1930 „Pesciu Anguilla“ Sebastiana Dalzeta.

 

Větší množství korsicky psané literatury přineslo až období 70. A 80. let. K současným autorům se řadí např. Marcu Biancarelli nebo Ghjuvan-Maria Comiti.